slide003.jpgslide004.jpg


Český pískomil v Sasku

První pískomil v cizině. Gratulace!
Die ersten tschechischen Rennmaus in Sachsen. Český Pískomil v Sasku? Ano už je to tak! Stalo se tak v neděli 27.4.2014, po náročném dvoudnu, kdy oba protagonisté byli nuceni vylézt dohromady 24 věží. Proč tolik? Na tuto otázku vám zajisté rádi odpoví. Tatuš: „Původně jsme do Bielatalu vůbec nechtěli, z Brna je to přes 300 km a na dva dny se ti nechce jet takovou štreku, jenže za to mohla předpověď počasí. V Labáku mělo bejt hezky a všude jinde mělo zachcat, tak ve čtvrtek volám Sámovi, měli jsme v plánu přejezd Beskyd, ale nechceš chytit vlka na kole, když si můžeš jet prolízt prsty. “ Sámo: „Bieloš je fajn, tam se nic neláme, tam se člověk dobře rozleze. V pátek se z toho ještě zkouším ve slabší chvilce vykroutit, že mám hodně školy a tak, nic naplat, Tatuš zavelel a jelo se! Teda jelo, hned za Brnem nám cosi chrčí na autě, asi vítr, říkáme si. Najednou to dře o zem a už zastavujeme na sjezdu na Žďár. Tatuš bere přítele na telefonu, protože mu publikum radí, že to utrhnem. Houml říká, netrhat, ale přidělat! Tatuš za pomocí kapesního nožíku založil nejtutovější uzel za celej víkend. Myslim, že ho tam má ještě teď.“ T: „Kupodivu to drželo! Ráno jdem na věc, sedáme na kola a jedem až dolů na Zeklüftete Wand, Bielatal to je klasa, co cesta to perla a co nemá alespoň jednu * nelezem.“ S: „Začali jsme před devátou, ve dvě jsme měli asi 60b, tak jsme se spokojeně přesunuli k Daxenstein, kde Tatuš zkoušel Klavier direkt, u druhýho mu padla na ruku kapka velikosti ptačího chcánku, já už věděl o co jde.“ T: „ Nejdřív sem si myslel, že se tak potím, když mi spadla na ruku další, bylo mi to jasný. Zechcalo mě to strašným způsobem.“ T: „Když už jsme sem jeli takovou dálku, dáme pokus zejtra, nebudem sračky, budem hráči ne? Pivo na to....“ S: „ v neděli ráno to bolelo, ale pomalu se dostáváme do hry. Začínáme od shora od Grenzturmů. Tak jak jsem včera déšť odvolával, tak jsem ho dnes přivolával a že to vypadalo nadějně. První dvě cesty bolely, ale pak to bylo lepší a lepší, když při 92. bodu zahřmělo, Tatuš vystartoval, že to už dolezem, i kdyby měl lízt v pláštěnce!“ T: „V osm jsme u hospody v Ostrově, kde pro nás mají už je Kofolu. Než se nadějem odbíjí první hodina ranní a my přijíždíme zpět do Brna.“

<< Zpět